Mrtvice, známá také jako cévní mozková příhoda, je v podstatě "infarktem" v mozku. A víte co? Skutečně je to jeden z těch závažných stresových okamžiků – dobrý důvod proč si o tom uvařit silnou kávu a pustit se do četby. Když se tedy říká, že někdo dostal mrtvici, většinou to znamená, že nějaká část mozku prznila, když zrovna nedostávala svou dávku krve, a my víme, že mozek bez kyslíku a živin je jako město bez elektrického proudu – nic z toho nebude fungovat! No takže, obecně řečeno, mrtvice může přijít dvěma způsoby: buď ucpaná céva způsobí ischemickou mrtvici, kdy se odrazí všichni hosté narozeninové párty mozku, anebo praskne blood vessel jako balónek na dětské oslavě, a to zase způsobí hemoragickou mrtvici. Při kterékoliv z těchto variant, je to jak siréna na návštěvě vašeho mozku – hlučné a určitě nežádoucí!
Když vezmu v potaz, jak je mrtvice nepředvídatelná dáma, je dobré znát její svůdné signály. Představte si to tak, že je to jako když vaše teplomertry na vaření říkají: "Hele, vaše koláč už pálí v troubě." Mezi typické příznaky patří neschopnost úsměvu bez zvláštního šklebu nebo najednou se vaše řeč stane mdlou, jako byste měli plná ústa vatových tampónů. Ale nebojte, není to útok vševědoucího alergene. To je vaše tělo, co křičí: "Hé, něco tady není v pořádku!" Dalším běžným příznakem je, když se náhle jedna strana těla zdá být na stávce a odmítá splnit příkazy. A tip pro amatéry, zkuste zvednout obě ruce nad hlavu - nemůžete-li, máte další bod do seznamu "Volat záchranku".
Představte si, že jste na klidném pikniku a najednou vás něco praští do hlavy. Ne, nejsou to ti psi hrabáči, co roznášejí frisbee na vzdálenosti—je to nejhorší hlavová bolest, jakou kdy zažijete. Jiří, ten můj, mi jednou řekl, že tohle mám brát jako červený praporek lásky od mého vlastního mozku. No a jak už asi víte, mozek opravdu není ten, co by se rád mazlil. Takže jestli máte ten pocit, že v hlavě jste právě dostali reálnou policejní pálku, přeběhněte na seznam mrtvícových symptomů a začněte odškrtávat.
Skoro se to dá přirovnat k neposlušnému teenagerovi, ale s výrazně méně hormonální dramatiky - vaše tělo najednou odmítne akceptovat jakékoli příkazy. Jakoby vaše nohy najednou declarely hodiny strike nebo vaše ruka se mění v nudnou bábu, co nikdy neposlouchá. A pokud máte pocit, že vaše svaly na jedné straně jsou jak flákači, co si náhodou vzpomněli na existenci gravitace, nuže, to je vážný vodítko k tomu, že vaše stará dobrá mozková kancelář potřebuje naléhavou návštěvu od techničtího týmu.
Pokud vás navštíví mrtvice, zapomeňte na to dělat si selfie s příznaky, to je okamžik, kdy musíte být akční jako ti akční hrdinové z filmů. Protože víte co říkají – čas je mozek! A v autě opravdu nechcete nechat všechny ty mozkové soubory a zakódované zkušenosti jen tak vyprchat, zatímco se rozhodujete, které tenisky si dát na sebe. Prostě musíte tryskat jak ti nejrychlejší lidé z olympiády na telefon a volat ty lidi s majáčkem na střeše – znáte je, záchranku.
Pokud si chcete uchovat svůj mozkový palác v tip-top formě, musíte si vzít prevenci k srdci jako svůj osobní krabičkový fitness plán. Věci jako pravidelný sport, zdravá strava a zapomenutí na kouření jako na ten nejhorší rande, co jste kdy měli, jsou základní. A klidně se můžete občas podělit o nějakého toho avokádového toastu nebo quinoa salát s přáteli. Srdce se na vás uskříne vděčností a mozek vám ho jistě následuje.
Ne, 'FAST' není nový fitness trend, ale spíše zkratka pro život zachraňující postup, když se nablízku nachází podezření na mrtvici. F znamená 'Face' – obličej, kde hledáme asymetrii. A jako 'Arms' – paže, kde kontrolujeme sílu. S pro 'Speech' – řeč, kde posloucháme, jestli není zkroucená. A poslední T je pro 'Time' – čas a tady jede ten vlak, protože zde opravdu není místo na průtahy. Takže když to shrneme—FAST je jako svatební plánovač, který vás nabádá: "Čas utíká, lidé, hybajte se!".
To teď nebude o mně, ale o vás a o tom neuvěřitelném návratu ke zdraví po mrtvici. Ano, dalo by se říci, že to je mistrovské umění navrátit se na vrchol. Bude potřeba hodně fyzio a mluvení jako kdyby vaše jazýček chodil do školky znovu. A berte to, jako když se učíte nové taneční kroky, každý malý pokroček je úspěchem! A moje radka? Jistěže, spousta lásky, podpory a pochopení od rodiny, přátel a nebo od profíků, kteří jsou v tomto oboru znalí. Jiří říká, že je to trochu jako budování hradu z písku – chce to čas, trpělivost a, pokud se ten hrad párkrát zřítí, prostě se postavit a jít dál.
A teď vám povím něco trochu osobnějšího - trefila to babičku Radky. A že to bylo jako dramatické finále televizní show, jenže místo slz štěstí tekly nervy a strach. Ale jak jsem předtím naznačila, znalost je moc a díky naší lásce k seriálům o nemocnicích jsme rozpoznali příznaky a svištěli jsme na první pomoc, jako kdybychom všichni získali řidičák od Sáně Santa Clause. Neskutečná rychlost a spolupráce s lékaři udělaly své – babička je teď silnější než mnoho superhrdinů v mých oblíbených komiksech. A právě proto má FAST místo na naší lednici – jako nejlepší připomínka, že čas ještě nemůže s babičkou utíkat na rande.